Zelený vodík

Vodík může mít mnoho „barev"...

Černý vodík je nejméně ekologický. Vyrábí se z fosilních paliv, konkrétně z černého nebo hnědého uhlí, pomocí zplyňování. Tento proces uvolňuje velké množství skleníkových plynů a jedná se o nejméně ekologickou formu vodíku.

Šedý vodík je tradiční forma vyráběná ze zemního plynu bez zachytávání emisí, při které dochází k uvolňování velkého množství CO₂ do atmosféry. Je dnes ještě běžný, postupně je však nahrazován čistšími alternativami.

Modrý vodík se vyrábí ze zemního plynu podobně jako šedý vodík, avšak s využitím technologií pro zachytávání vzniklého CO₂. Díky tomu se výrazně snižují emise skleníkových plynů a tato forma představuje přechod mezi fosilní energetikou a budoucností založenou na obnovitelných zdrojích.

Tyrkysový vodík se získává pyrolýzou metanu, při které místo CO₂ vzniká pevný uhlík, jenž lze dále využít. Jde o inovativní řešení spojující efektivitu a udržitelnost.

Růžový vodík představuje čistý a efektivní způsob výroby vodíku pomocí jaderné energie. Elektrolýza vody napájená elektřinou z jaderných elektráren umožňuje produkci vodíku bez emisí CO₂, a to nezávisle na počasí či denní době.

Zelený vodík je klíčem k čistější planetě a k nezávislosti na fosilních palivech. Vyrábí se z obnovitelných zdrojů energie a umožňuje dlouhodobě ukládat přebytečnou energii, podporovat bezemisní dopravu a zásobovat průmysl udržitelnou energií.

Vzniká z vody a obnovitelných zdrojů energie – ze slunce a větru. Elektrolýzou se voda rozdělí na kyslík a vodík, který se stává čistým palivem bez emisí, připraveným k využití v dopravě, průmyslu i energetice. Žádný kouř, žádný uhlík – jen energie v nejčistší formě.